People leave you, but memories stay forever

11. december 2011 at 22:53 | Awesome^.
Vzpomínky jsou největší zabiják lidí. Některé tak strašně bolí až to není možný. Jsou to hlavně ty, o kterých víme, že už jsou navždy pryč, že už se to nikdy nemůže stát, protože ten přítel odešel a nechal ve vás pouze velkou stopu po vašem přátelství. A tak to mám já. Chcete znát můj příběh? .. Je dlouhý a vlastně o ničem, ale je to můj blog, tak proč to nenapsat ... Takže, začínáme.
Začalo to v první třídě. Neměly jsme se rády a já na ní na školní zahradě vykopala strašně malinkou jámu (ani né na nohu :D), aby do ní spadla. Prostě malý děcka. Druhá třída to stejné, ale pak jsme dělaly nějaký testy jestli máme na to být v jazykový třídě nebo ne. A já a ona jsme se tam prostě dostaly a tam začalo naše kamarádství. Byly jsme spolu pořád, každý den a vyváděly jsme spolu samý kraviny. Je to ona, co o mě věděla úplně všechno a byla tady se mnou. Byla to ona se kterou jsem vyrůstala z toho malého a trapného děcka. Byla to ona se kterou jsem zažila ty těžké chvíle a dostaly jsme se z toho spolu. Byla to ona se kterou jsem začala poznávat kluky. Byla to ona, se kterou začala jedna moje velká nemoc a to ona mě donutila to říct mamce, abych s tím šla za doktorkou. Bylo to pro mě trapné, ale ona to věděla! Věděla to, i když jsem se za to styděla, a byla to ona, která se mnou zůstala i přes to, co mi bylo. Pomáhala mi a bylo mi s ní nádherně. Samozřejmě, že jsme měly i hádky, ale nikdy jsme se na sebe nedokázaly zlobit dlouho a hned jsme se zase usmířily a bylo to zase jako dřív. Každej den s ní, od 3. třídy do 8. A pak to skončilo. Z nesmyslného důvodu. Nemohla jsem se jí svěřit s jedním klukem, protože ona ho asi taky chtěla nebo co, i když byl jako by můj nebo prostě tohle je fuk, a tak jsem se s tímhle svěřovala jiné kamarádce a šla za ní, když mi bylo nejhůž kvůli němu. Jenže ta moje nejlepší kamarádka to brala tak, že jsem se s ní už nechtěla kamarádit a strašně jsme se kvůli tomu hádaly. Bylo mi to líto, chtěla jsem, aby jsme byly kamarádky všechny, ale to jak si asi nešlo. Nevěděla jsem, jak se rozhodnout. Chtěla jsem být prostě s obouma! Až mi prostě jednou řekla, že to chápe, že chci být nejlepší kamarádka s tou druhou a prostě bylo to pryč. Říkala jsem, že chci obě, ale to už bylo tak nějak pozdě. V srpnu jsem na tři týdny odjela a mezitím jsme se tak strašně odcizily, jako by jsme kamarádky nikdy nebyly. Neměly jsme si vůbec, co říct a bylo to celé prostě uplně jiné a tak jsem si ve škole sedla s tou druhou. Ona se se mnou přestala úplně bavit, i když seděla přede mnou. Svěřila jsem se s tím mamce a ta za mými zády zavolala její mamce a ta to řekla jí a ta mi psala, že chce být taky kamarádka pořád a takhle, takže jsme se nějak 'usmířily' a jeden den spolu byly na hokeji. Konečně jsem si myslela, že by to mohlo být dobrý a skoro jsem si připadala, jako za starých časů jenže .. po pár dnech to zase skončilo. Ani to AHOJ! nic:( .. a tak to je do dnes .
Chci ji zpátky, chci být s ní aspoň kamarádka a prostě tak. Kdysi jsme si spolu plánovaly, jaké to bude až se odstěhuju do jedné vesnice po blíž našeho města a bylo to tak daleko a teď? Teď se spolu nebavíme a stěhuju se tam asi po novým roce. Ironie .. Ááá, celej ten tejden, co jsem byla doma, jsem se snažila vymyslet, co a jak jí napíšu, to, že mi prostě chybí a že bych ji chtěla zpět. Měla jsem tolik verzí, jednou na skype, na icq, na fb a pak na fb k fotce, jenže jsem prostě srab a nemám na to odvahu, protože se bojím, že to jen tak přejde, řekne si 'minulost' a půjde dál. Jako by to pro ni nic nebylo .. Strach, je taky zabiják ! Ach jo ..
 


Comments

1 Kachňa Kachňa | Web | 12. december 2011 at 9:23 | React

Moc dobře to znám, s tou kamarádkou. Měla jsem nejlepší kamarádku 7 let a potom jsme se přestaly bavit. Chodíme spolu do třídy. Našla jsem si novou kamarádku, s kterou se vždycky shodnem na jednom samym klukovi, takze to neni moc žůžový a hádáme se kvůli tomu, já bych se nehádala, ale ona je strašně hádavej typ. Ale teĎ jsem se zase s tou starou kamarádkou začala po roce bavit, uvidíš, že se taky začnete bavit, to prostě nejde, jste si přece souzené, máte si co říct a vždycky jste si všechno řekly. A určitě ji napiš!

2 Only me. Vidle. Only me. Vidle. | Web | 12. december 2011 at 15:01 | React

Chápu to no :/ Já stratila v posledních pár dnech rovnou dvě nejlepčí kamarádky jednu znám od asi 8 let a druhou od narození, mám pro ní dárek, bylo jí 13 - si říkáš 13? co to je jako za malou blbku. Ne ona není taková někdy si říkám že je starší než já jenže není to tak jen na to vypadá. Brala jsem ji vždycky jako svojí malou sestřičku a teď je pryč. Říkám si že vemu to tílko a kaktusy a zajdu k ní domů z dopisem strčím to její mamce at jí to dá. A ta druhá? Jo, změnila se..Měla jsem 3 nejlepčí kamarádky jo teď už jen jednu protože okolí je mocnější než my a stáhne lidi k sobě a změní je k obrazu svýmu. :/

3 Zer. Zer. | Web | 12. december 2011 at 16:42 | React

tenhle příběh znám.. psala si mi to, je to.. prostě takový zvláštní. znám to, když se kvůli jiný kamarádce rozpadne přátelství. prostě zvítězí žárlivost a je po všem. mrzí mě to, víš že to myslim upřímně.. napiš jí to! jestli to přejde a řekne si 'minulost' asi se opravdu hodně, hodně změnila, a není to taková pravá kamarádka jako dřív byla.. ale, doufám, věřím, že se ti ozve.. a jednoho dne bude všechno aspoň trochu, jako dřív..

nemoc? zlato.. jakou?:( nemusíš mi to ale vůbec psát ani nic jestli nechceš, chápu to ;)

4 Many Many | Web | 12. december 2011 at 17:27 | React

Tak nejsem jediná kdo tohle zažívá,když si nám napsala tvůj příběh já napíšu ten můj:)Dám ti přečíst to co jsem psala na blog,je to jakoby dopis pro ní

Známe se už od školky, vlastně od narození. Vždy jsme byli kamarádky, ty nejlepší. Chodily jsme spolu do školky a bydlely ve stejné ulici ob vchod, mamky se znaly, tátové se znali a mi znaly byt té druhé jako vlastní, hráli jsme si u nás, u vás, na naší zahradě nebo na vaší. Bylo jedno kde, ale důležité bylo, že jsme byli spolu. Byli to krásné bezstarostné léta. Měli jsme jedna druhou, jen. V té době jsme trávili prázdniny u tvojí babičky nebo u mojí. Ty vzpomínky jsou jako živé. Je těžko uvěřitelné, že je to nějakých 8 let. Potom jsme začali chodit do školy, do stejné, ale jiné třídy. V té době do naší partičky přibyla další holčina (říkejme jí třeba Eva), ale my stejně byli nejlepší. Jak jsme pomalu rostli. Začali jsme si nerozumět s Evou, pořád jsme se sní kamarádily, ale už ne tolik. Teď přeskočím pár let, které plynuli v naprostém kamarádství, jak mezi námi dvěma tak mezi Evou. Ocitáme se v době 6.7.třídy.Kdy začali rozepře s holčinou (Markétkou)ty ses sní, bavila, ale já jí ráda neměla. Nakonec jste spolu přestaly mluvit a od té doby se nenávidíte (co se přesně stalo je jedno),ale Eva s tebou nesouhlasila a měla Markétku ráda a tak jste se pohádali taky, já s Evou pořád bavila, ale ne moc. Markéta a Eva nakonec odešli na gympl, tím skončilo naše kamarádské trápení kvůli nim. Ale přišlo další období tvé lásky, v té době osmáka, idola všech dívek. Na Švp jste se do sebe zamilovaly a ty si byla pořád ,sním anebo, s osmákama (se kterýma se taky na Švp seznámila) říkala jsem si Ok, má právo se kamarádit s někým jiným. Ale lezlo mi to na nervy. Odkopl, vybrečelas jses, ale s osmákama se bavila dál. Přišel výměněj kurz a vy jste se do sebe zase zamilovaly, chvilku jste byli spolu, ale zase to nevyšlo, s osmákama ses už moc nebavila, jenom s některejma, OK pořád máš právo i na jiný kamarády. Už to byli devátáci a ty ses s jednou z nich začala opravdu hodně bavit, každou přestávku a každou volnou hodinu jsi byla, sní, OK byli jsme spolu ve třídě, ale štvalo mě to a nejen mě!
Nakonec nás devátáci opustily. A ty ses v devítce začala kamarádit, s M. a Pla Ok, máš na to právo! Odpoledky  snima, všichni víme, co tam dělali. Tak jsme začala přestávky a Odpoledky strávit s Tap a Vev,ale tobě se to nelíbí, prej že na tebe s*ru, Hlavně že ty si mě všímáš!!! Ty vaše hrozně tajné věci i odpoledne…Sem zvědavá na školu v přírodě, jak to mezi náma bude!! Nikdy jsme se nehádali jen , míváme takové KRIZE! Ale nechci tě ztratit. Chci naše přátelství a Miluju HO! Co bych bez tebe dělala! Vydrží nám to i na střední!!Ty vzpomínky co máme, jsou nepřekonatelný, Mám tě ráda i s našimi Chybami! Ty naše hodiny matiky, sešity, prázdniny a jiný akce…!!Nepřečteš si to!A je mi to jedno!

Doufám,že jsi to tak nějak pochopila,neboj nejsi v tom sama,sama jsem poznala dokonce čtyřikrát jaký to je když do vašeho kamarádství vstoupí někdo jiný.Dvakrát jsem se s někym jiným začala bavit já a dvakrát ona.....to bude lepší,věř tomu

5 beckk. beckk. | Web | 13. december 2011 at 8:04 | React

doufám:)

6 Only me. Vidle. Only me. Vidle. | Web | 13. december 2011 at 15:24 | React

Ty si myslíš že mě nechce? Asi máš fakt pravdu jsem zakomplexovaná malá píča co si myslela že by se do mě zamiloval :'( Kurva to je zlý, já už jsem fakt v prdeli. Dneska má narozniny, psala jsem mu jou..Jenže nedá se říct že by to bylo jako dřív (Před 3 tenjdnama) co se kurva posralo?! Asi máš fakt pravdu. Jsem tak blbá, twl opravdu jsem blbá. Myslim že mu už nenapíšu, ne už ani nezavolám když budu na mol, ne už je konec.Tak a ted můj život bude stát jenom na chlastu a čtení starých správ a vzpomínání na lavičce v parku. Nikdy mi nikdo tak nescházel. Když jsem se rozešla z Michalem, bylo to jiný, byla jsem malá píča ale i tak to bolelo a já to vím, ale jak tohle to neni, z michalem jsem chodila za ručičku a dělali jsme si prdel dá se říct že jsme měli na fb zadaný a byli nejlepší kamarádi co si sem tam daji pusu jak přátelé. Jenže z Honzou je to jiný, zavřu oči a vidím jak mě líbá a celá se rozklepu. Můžu si to přiznat? Jo, prostě jsem zase v háji. Promin že píšu dlouhý komenty jak blázen. Prostě jsem blbá.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.