kdskfssdjakdjak ^^

10. january 2012 at 20:57 | Awesome^.


Nemůžem žít spolu, ale ani bez sebe, tak co teda uděláme? Když jsme spolu jsme na sebe chvilku milí a staršně hodní a pak se strašně pohádáme, další den děláme, že se nic nestalo a když spolu nejsme, vzpomínám na to, jak jsme byli spolu a chybíš mi. Nevím, co to se mnou je, nevyznám se v sobě. Víš, ono bylo fajn a bylo to krásný, když jsme byli spolu, jenže teď by to už nebylo takový jako před tím. Jednak kvůli tomu, že bysme se neviděli, když ty jsi z opačný strany než já. Dělí nás 37km, někdy si řekne, že je to asi málo, ale pro nás .. pro mě je to dost. Ty budeš v Třebu odpoledne a navečer a já hned po škole musím odjet. Kdy se potom uvidíme? Jezdit za mnou nemůžeš pořád. A jinak to nejde. 'Nebreč, holka nebreč, ty jsi silná!' říkám si pořád dokola. Ale pak se překřičím 'A proč bych jako měla bejt pořád silná? Vždyť to bolí ještě víc! Není nad to se dvě hodiny ze všeho vybrečet.' No a co, tak jsem poslední dobou přecitlivělá, koho to sere? Stejně to nikdo nevidí.. jsem to na všechno sama! Sama prostě.. A neříkejte, že mám vás. Já vím, že mám kamarádky, ale ty mi nepomůžou když jsou 15 kilometrů daleko a některý ještě dál! Jednou si na to třeba zvyknu a naučím se být jen JÁ!, naučím ze sebe dělat mrchu a potvoru jako každý a ne jen každýmu pomáhat!
 


Comments

1 Cléér Cléér | Web | 28. january 2012 at 12:56 | React

Uplně tě chápu. Taky jsem měla takovej vztah na 54 km. vždycky se na něj tak těšíš a pak s ním jseš hodinu a je to ještě horší, než kdyby si ho neviděla. bolí to no. nemůžu ti říkat ať jsi silná, prtoože v nějakých případech to opravdu nejde.( ale musíš se snažit. držím palce:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.